NORMANDIE 2006

Tahle cesta se mi tak nějak připletla do cesty. Vlastně jsem ani pořádně nevěděl kam se jede. Spoléhal jsem se na to, že Vlčák, jakožto hlavní organizátor, ví co dělá. Pro mne bylo cílem projet se na nově zakoupené Supertenerce, někam se podívat a zažít nějaké to dobrodružstvíčko. V podstatě jsem nebyl jediný, kdo nevěděl pořádně kam se jede. Hned v první hospodě, která se nám připletla do cesty, se itinerář změnil k nepoznání. Ale to bych předbíhal. Podle palubního deníku to bylo takhle:

• čtvrtek 18.5. Vyjel jsem ráno z Lovosic do mlhy tak husté, že by se dala krájet. Rákosníčka jsem nepotkal, takže se mi podařilo celkem včas dojet do Prahy do práce. Jelikož jsem si dovolenou v podstatě vynutil hrozbou výpovědí, byla zde atmosféra poněkud napjatá a tudíž jsem byl docela rád, že jsem ve čtyři vypadnul směr Krč. Tam proběhl nákup proviantu, finální balení, rozloučení s krásnější polovičkou a odjezd do deště směr Plzeň Malesice. Předpokládal jsem, že se jedná o přeháňku, nemok zůstal v kufru, a tak jsem dorazil k Romixxovi totálně promočenej. Nebyl jsem první. Kolem kamen už se sušilo docela dost oblečení a jeho majitelé už vesele plánovali novej itík v hospodě. Když jsme po nějaké době pracně zesynchronizovali poslední pivo a začali se zvedat k odchodu na kutě tak zazvonil telefon - přijela zlínská parta. Výsledek se dostavil ráno, někteří nebyli ve stavu, který by se dal nazvat vhodným pro řízení motorového vozidla, viz fotka.
  Finální sestava byla: Já na XTZ 750 Supertenere, Vlčák na XRV 750 Africa Twin, Kybic na Hondě CN 400, Romix a Simona na Kawě ZXR 1200, Hřebík na DR Big 750, Pšeňa a Ilona na Aprilce Caponord, Vlkovo brácha Jirka na Intruderu a František na Viragu 1100.
  
  
• pátek 19.5. Ráno k snídani Lenka s pomocí Ilony udělala výborný míchaný vajíčka a nakoupila čerstvý rohlíky. Paráda. Dokonce i sluníčko se ukázalo a tak se zdálo že nás čeká pěknej den. Hodilo by se to, protože v plánu byl přejezd Německa. Než se všichni vypakovali jsem si stihnul ještě opravit uvolněné ložisko v rozetě a mohlo se jet. Bohužel, jakmile jsem vyjeli začlo pršet, což se pro další dny stalo téměř pravidlem. Na dálnici s náma ještě k tomu cloumal děsnej vítr. Ten nedal pokoj prakticky až k pobřeží Atlantiku.
  Německo jsme samozřejmě nepřejeli, zakotvili jsme v kempu za 5 euro na noc. Večer se počasí umoudřilo, takže jsme mohli ještě posedět kolem Františkovo vodní dýmky.
  
  
• sobota 20.5. Hned od rána pršelo. Chvíli jsme naivně čekali že to přejde, ale pak nám nezbylo než sbalit mokré stany a vyrazit na cestu. Při hledání prodejny Louis v hraničním městě Saarbrikenu se mě, Kybicovi a Jirkovi podařilo trochu zakufrovat. Naštěstí se Jirka dokázal zorientovat, zatímco já a Kybic jsme v centru města hledali místo na vypuštění včerejších piv (to by jste nevěřili jakej je to někdy problém, některý města jsou nekonečný :) ). U "Lujze" jsem si v předtuše věcí příštích koupil nepromokavej pytel na spacák a karimatku a litr oleje. František, který vyjel jen s blembákem a brejlema, si koupil helmu.
  Odpoledne jsme přejeli hranice Francie a doplnili zásoby. Značně překvapující byly ceny v supermarketu Lidl, který se nám připletl do cesty jako první. Některé potraviny byly dokonce výrazně levnější jak u nás. Až skoro zarážející byl fakt, že ve Francouzském Lidlu bylo zboží ve známé pravidelné akci pro motorkáře (přilby, nemoky. rukavice...) taky levnější jak u nás.
  Od Francouských hranic se počasí, až na vítr, celkem umoudřilo. Během pauzy na svačinu bylo dokonce možné se i opalovat.
  Spali jsme v kempu v Metz-Corny, opět za 5 euro za osobu a noc. Velice příjemná byla večer teplá sprcha.
  
  
• neděle 21.5. Ráno v okamžiku kdy jsme chtěli vyjet jsem zjistil velice nepříjemnou skutečnost a to sice že mi motor běží jen na jeden válec. Naštěstí jsem z dřívějška věděl kde je problém - bylo nutno vyměnit svíčku. Zní to jednoduše, ale kdo zná Supertenere už ví že to jednoduché není. Musí dolů padáky, všechny plasty, nádrž, airbox a chladič. Zabralo mi to asi tak hodinu a půl. Trochu mě to vyděsilo, ale pak už šlapala jak hodinky. Nicméně nedalo mi to a od té doby jsem hned po probuzení zkoušel cvičně nastartovat.
  Cílem dne bylo projet Paříž a vyjet z ní ve směru na Normandii. Cestou jsme projeli město Verdun, silnice tam vedla kolem obrovského vojenského hřbitova, možná z doby bitvy u Verdunu. Průjezd Paříží by díky Vlčákovo GPSce nebyl problém. Bohužel nám to opět zkomplikovalo počasí. Pařížské ulice jsou známé nedokonalým odvodem vody, takže nejen že padala ze shora, ale ještě ji na nás házely okolojedoucí auta z hlubokých kaluží. Jirkův Introš vodu nerad a tak začal zlobit zadní válec. Místy mu šlehal z horního vejfuku plamen jak kdyby měl forsáž.
  Paříž nám zabrala tolik času, že nebylo možné se od ní vzdálit a museli jsme už potmě zapadnout do prvního kempu. Obávali jsme se vysoké ceny, ale bylo to opět kolem 5 euro za osobu a noc. Během hledání kempu Kybicovi odešel startér.
  
  
• pondělí 22.5. Oprava Kybicova startéru byla triviální a stihnul to ještě než jsme všichni vstali. Zato s Introšem to bylo horší. Ani telefonát do Čech do servisu nenapověděl kde by mohla být chyba. Nicméně aspoň jsme se dozvěděli, že to nemůže být špatně seřízený ventil, protože to má hydroštosy. Málem jsme se pustili do rozebírání hlavy :)
  Celej den jsme jeli v ukrutnym větru směrem na Saint Michel. Navečer nás kousek od pobřeží chytil dost nepříjemnej déšť. Už jsem měl menší krizi, ale naštěstí nás Vlkova GPS opět nezklamala a dovedla nás ke kempu. Když přijela správcová tak se nejdřív poněkud vyděsila když na ní vyběhnul Vlk a zoufale naznačoval rukama že chce honem chatičku pro deset lidí. Pak naštěstí pochopila a pronajala nám dvě chatky. Opět to vyšlo na obligátních 5 euro na člověka a noc. V chatkách byly postele, každá se dvěma dekama a polštářem, vařič, nádobí, stůl, židle.. . Za ty prachy a v turistický oblasti docela luxus.
  Zatímco část výpravy se ujala vaření, dobrovolníci nakoupili víno, takže se večer mohlo v pohodě a v suchu posedět, pokecat a popít. Konečně to začalo trochu připomínat dovolenou a ne boj o přežití. Po pár sklenkách se objevila zajímavá teorie. Dospěli jsme k závěru, že ten nahoře z nás musí mít dobrou zábavu, protože kdykoliv se nacpem do nějakýho průseru, tak nás nechá nejdřív vymáchat až po krk a pak nás z toho vytáhne třeba formou kempu s volnejma chatičkama atp..
  
  
• úterý 23.5. Ráno dokonce svítilo sluníčko. Během dne ho to bohužel zas přešlo, nicméně ta chvíle byla příjemná. Vyrazili jsme bez bagáže na prohlídku opatství Saint Michel. Ačkoliv to na fotce není vidět, opatství stojí na ostrově, který v době přílivu spojuje s pevninou jen násep se silnicí. Při odlivu se naopak celý záliv vyprázdní a ostrov jakoby vyčníval z obrovské písčité pláže. Na parkovištích jsou cedule že v době přílivu zde není možné parkovat, protože plocha je pod vodou. Opatství a přilehlá vesnička je úžasná stavba která rozhodně stojí za návštěvu. Tvrdí se o něm, že je to jeden z divů Francie. Celkový dojem bohužel poněkud degradují šílené davy většinou japonských turistů.
  Přespali jsme opět v chatičkách. Večer zas přišla ke slovu Františkova vodní dýmka.
  
  
• středa 24.5. Na přání Kybice jsme navštívili přístav v Cherbourg. Celkem nic zajímavého a tak jsme popojeli do městečka Barfleur, kde jsme se v místním rybářském přístavu na molu naobědvali. Pak jsme pokračovali na pláže Omaha Beach, konkrátně do sektoru Charlie a Dog Green. V muzeu vylodění jsme se dost zdrželi. Vidět na vlastní oči kódovací stroj Enigma, vyloďovací člun, nebo motor z Thunderboldtu se nepodaří každej den. Bohužel jsme se díky tomu už nestihli podívat na pláž. Podařilo se nám ale ubytovat se v kempu přímo nad ní.
  Když jsem si vařil večeři a opravoval epoxydem strženej závit na šaltpáce se ke mě donesla zpráva, že se nám ztratil František. Zaparkoval motorku, vzal flašku portského a zmizel. S houstnosucí tmou začalo opět krápat a objevily se hlasy jestli se mu náhodou něco nestalo. Naštěstí se vrátil sám, už bez flašky, zato s úsměvem ve stylu medvídka Pů a poněkud nejistým krokem. Byl prý na pláži kochat se pohledem na moře.
  
  
• čtvrtek 25.5. Ráno jsme se v protivném mrholení sjeli podívat dolů na pláž, prohlédli si zbytek spojeneckého mobilního přístavu Mullbery a pak jsme nabrali kurz domů. Sice poněkud brzo, ale to počasí už se nedalo dýl snášet.
  Dojeli jsme do Reims a jelikož jsme byli totálně zmoklí tak jsme se praštili přes kapsu a ubytovali se v hotelu Formule 1. Za 10 euro na osobu a noc to bylo i na naše poměry velice levné. Poprvé v životě jsem spal v hotelu kde člověku záchod po zamčení dveří pouštěl hudbu a sprcha do nastavené dlaně sama nadávkovala šampon :)
  
  
• pátek 26.5. byl rekordní co se týče překonané vzdálenosti. Protože už od rána zas pršelo najeli jsme na dálnici a v podstatě jsme z ní sjeli až v jedenáct v noci v Plzni po 880ti kilometrech. V Malesicích u Romixxe a Lenky jsme zaparkovali v půl dvanáctý. Samozřejmě jsme to nedali na jeden zátah. Kromě zastávek na tankování jsme měli jednu velkou pauzu v Norimberku, kde jsme se občerstvovali v bufáči na benzínce. Sice jsem tam nechal za kafe a párek skoro 10 euro, ale bylo to nutný. Při sjezdu z dálnice jsem už skoro nedokázal podřadit a ostatní na tom nebyli o moc líp.
  Ani návštěva takový bandy v půl dvanáctý v noci Lenku nezaskočila. Než jsme porovnali motorky a převlékli se do jakž takž suchého tak stihla ohřát pro každýho porci pečenýho králika s knedlikem, bůhví odkud vykouzlila basu piv, ke kafi se objevila bábovka, v obyváku hučely roztopený krbovky... . Prostě paráda, to se skoro nedá popsat. Lence a Romixxovi patří za jejich pohostinnost velkej dík.
  
  
• sobota 27.5. Cesta z Malesic do Prahy a následně do Lovosic proběhla bez problémů. Najel jsem celkem 3416 km, spálil 227 l benzínu. Průměrná spotřeba vychází na 7,16l na 100 km, což je i na Supertenere celkem dost. Musim se podivat na karburátory.
  
  Po závěrečné etapě padaly hlášky podle kterých by se dalo soudit, že půl bandy s motorkama končí a druhá půlka kupuje Harleje a dodávku. Já jsem taky nějak neviděl důvod proč ještě někdy lézt do sedla. Když jsem dojel domů tak jsem postavil mašinu na dvůr, nechal ji na dešti a šel se ohřát a najíst. Po chvíli mi to nedalo a šel jsem jí přikrejt plachtou. Ráno jsem ji celou umyl, naleštil, zkontroloval a odpoledne už jsem zas lítal po okolí a bylo mi děsně líto že ji musim uklidit a v pondělí místo ježdění jít do práce. Byl to boj o přežití a ne dovolená, ale stejně to za to stálo. Jel bych hned znova.

  ---

  
  Pokud se k tobě dostal jen odkaz na článek, celou mou stránku najdeš tady.