Sekeřice 2000
 
Pátý ročník tradičního srazu v Sekeřicích se letos konal od 5.5.(pátek) do 8.5.(sváteční pondělí). Já se ho zúčastnil pouze do 7.5., ale  vraťme se na začátek. V pátek 5.5. jsem vstal v 5 ráno (!), sbalil věci na kempování, hromadu náhradních dílů a nářadí, nacpal to do kufrů mého stroje, co se nevešlo, to jsem přivázal na místo spolujezdce a vyrazil směrem na Prahu, jelikož jsem musel ještě do školy. Sice jsem původně chtěl jet zadem, přímo do Dejvic, nicméně po dálnici se jelo tak dobře ...... , takže jsem si hodil nohy na předstupajdy rozvalil se na bagáž a vychutnával si svištění větru a brumlání motoru. Chyba, najednou koukám, že jsem v centru Prahy a vůbec nevím kudy do Dejvic. No, nebudu to prodlužovat, když jsem to šílený město objel třikrát kolem dokola (což mi trvalo asi 2 hodiny), mi došlo, že jsem asi opravdu zabloudil. Tak jsem se začal ptát lidí, což se nakonec ukázalo jako správné řešení, takže jsem se asi tak za další hodinku strávenou proplétáním se jednosměrkami opravdu do těch Dejvic dostal (se skoro prázdnou nádrží). Honem zaparkovat, převléknout se do normálních hadrů a bot a hurá k počítači, vybrat maily a zjistit, kdo (jestli vůbec někdo) pojede se mnou.
    Nejdřív to vypadalo, že jedu sám, ale pak jsme se naštěstí dohodli s Edou a Petrem, že teda pojedou taky v pátek a že se sejdem v 19:30 u Mac Donalda na Černém Mostě.
    Ve škole byla děsná nuda, takže v 16:00 už jsem sedal na stroj, že načepuju benál a pomalu vyrazim k tomu Mekáči a tam případně počkám. Bohužel, můj příděl smůly pro ten den ještě nebyl vyčerpán. Když jsem zastavil na křižovatce na Kulaťáku, tak mi zhebnul motor a ačkoliv jsem se zuřivě snažil, podařilo se mi k činnosti přemluvit už jenom jeden válec. Rozhodl jsem se dobelhat se na ten Černý Most a tam to dát dokupy, ale co myslíte, že se stalo? Ano, přesně tak, znova jsem zakufroval. To už jsem toho měl opravdu dost, na jeden válec, takže se mi motor hrozně přehřejval, a ještě na magistrále, vedoucí opačným směrem, než jsem chtěl jet. Tak jsem chcípnul motor a vyrazil pěšky. Když to trochu zchladlo, tak jsem popojel a tak jsem to střídal až na ten Černý Most, kam jsem se nakonec dostal v 18:30, hodinu před spichem s klukama. Zuřivě jsem se vrhnul na motor, rozebral, co se dalo, ale ani ťuk, nenaskočil. A já měl přepálenej motorovej olej až za ušima.
    Když přijeli Eda a Petr (oba na J350/634), jakoby se mě smůla pustila (a přeskočila na Petra, jak se časem ukázalo). Rozhodli jsme, že na ten jeden válec nějak dojedu, takže jsem uklidil vercajk a chystal se vyrazit. Na poslední chvíli mě ale napadlo, že bych možná mohl zmenšit vzdálenost elektrod u svíčky, že možná odchází cívka a dává menší napětí. Tak jsem ji vyndal, klepnul do ní, dal jí zpátky, našláp motor a lahodný zvuk bublajícího dvouválce mi byl odměnou.Takže jsme vyrazili.
    Ještě jsme ani nevyjeli z Prahy a Petr zastavil, že mu to netáhne. Očištění kontaktů na baterce trochu pomohlo. Jedeme dál. Pak mi zase vysadil jeden válec, ale naštěstí se po čase chytil, ani jsme kvůli tomu nezastavovali.(Během pátku a soboty dopoledne to udělal ještě několikrát, pak najednou úplně bez problémů.) Pomalu se začalo stmívat, když Petr zastavil, že mu to zas nejede. Tentokrát pomohlo očištění kontaktů pouzdra pojistky a její výměna. Během cesty nás podobné problémy potkaly ještě několikrát (Petrovi se to jakoby uchlastávalo při každém zastavení a mě odešel přerušovač bliken). Do Sekeřic jsme nakonec dojeli docela utahaní půl hodiny před půlnocí, koupili jsme lístky (za 250 Kč, k nim jsme dostali ČMN, samolepku s logem srazu, pár letáčků a podložku pod stojánek), našli místo na stany v lese u areálu, zajeli tam s motorkama (přes škarpu), postavili stany, a šli spát. Teda já a Petr, Eda šel ještě pařit.
    V sobotu po snídani a prozkoumání areálu jsme nechali Petra hrabat se v motorce a vyrazili shánět náhradní díly. V Novém Bydžově v mototechně Eda koupil pro Petra nové svíčky a hromadu pojistek, já koupil pouze kondenzátor do zapalování a metr kabelu ke svíčkám. Chtěl jsem i cívku, ale tu měli až v Zadražanech na vrakovišti. Po návratu do Sekeřic Petr vyměnil svíčky a vyrazili jsme na sprint do Dymokur. Já nakonec neměnil nic, válec ještě ráno trochu zazlobil, ale pak asi pochopil, že novou svíčku ze mě nevyrazí a dal pokoj. Zakoupený kabel ke svíčkám nakonec využil jeden kluk s jakýmsi silničním japoncem a ještě mi kus zbylo.
    Cesta do Dymokur byla organizovaná, my ale jeli zvlášť, jelikož jsme nevěděli co motorky udělají, a jet v koloně s vynechávajícím válcem je dost o hubu.. Což se ukázalo jako docela dobrej tah. Asi čtvrt hodiny po našem příjezdu se přivalilo, dle komentátora, asi tak 2000 motorek a hledaly místo k parkování. My už tou dobou měli zaparkováno a zabrané místo hned u startu. Ve 13:00 začaly druhé tréninky a ve 14:00  samotný závod. Bylo se na co dívat, a to jak v depu, tak na trati. nejlepší byla asi kategorie Dragstery do 600 ccm a Competition (nebo jak se to píše). Start některých motocyklů těchto kategorií silně zvukově připomínal nízký průlet stihačky se zapnutou forsáží. Dohužel, nezůstali jsme do konce (strašné vedro), takže nemůžu nabídnout jména vítězů. Dvě zajímavosti: Cenu pro nejmladšího účastníka a největší úspěch u publika získala osmiletá holčina na mopedu, soutěžící v kategorii junior do 50 ccm. Jeden  ze závodníků byl vyloučen pro nedodržení řádů, když při návratu na start ve stoje na motorce spadl a jeho stroj zajel do prostoru diváků. Naštěstí se nikomu nic nestalo, jezdec odešel po svých a motorka se zachytila v zábranách, od kterých pořadatelé stihli včas odehnat diváky.
    Po návratu do Sekeřic jsme se konečně setkali s Tom@šem a Lotarem, známými z chatu Jawamanie. Pak jsme se začli již plně věnovat pivu a dění v areálu. Během odpoledne, jako ostatně celý den, probíhaly soutěže, jako např. pití piva na čas, páka, přetahování, jízda pomalosti atd. . Večer byl koncert, kapel bylo víc, já viděl (a slyšel) pouze AC DC revival a Turbo. Ačkoliv mi tahle muzika moc neříká, nebylo to špatný, skoro bych řek dost dobrý.
    Večer moderoval Standa Berkovec a to ne z jeviště, ale z rampy osvětlovačů. Potěšilo mě, že když ze začátku večera vyzíval ke "gumování" na place před jevištěm, první motorka, která se tam objevila byla JAWA. Samozřejmě to neudržel na přední brzdě, ale kamarádi pomohli a za chvíli se již Sekeřickým areálem linula vůně spálené gumy. Pak se rozhoupali i majitelé japonců, takže za chvíli už přes kouř nebylo vidět.
    Zábava byla, pokud vím, až do časných ranních hodin, já odpadl už o půlnoci, při strip show. Ty dvě vyžilé blondýny, co se předváděly na pódiu, mě moc nezaujaly, takže jsem šel do stanu něco zbodnout a už jsem tam zůstal. Nevzbudilo mě ani střílení z vejfuků, oblíbená to zábava majitelů silnějších strojů.
    Ráno jsem vylezl ze stanu a koukám všichni kolem balí a jedou dom, přitom sraz měl být až do pondělka. Ale není se co divit, jelikož na neděli nebyl připraven vůbec žádný program, pouze večer měl být možná koncert. Po zralé úvaze a konzultaci s ostatními jsme usoudili, že ušetření jednoho dne na oraz, před začátkem prac. týdne není zas až tak špatnej nápad a začli jsme balit též. Přibližně v poledne jsme z kelímky od piva pokrytého areálu odjížděli. Docela by mě zajímalo, kolik lidí tam vlastně zůstalo.
    Domů jsem jel sám, Eda s Petrem se odpojili kousek od Hradce Králové. Cesta přes H. K., Poděbrady, Nymburk, Mladou Boleslav, Mělník, Roudnici n.L. a Litoměřice proběhla bez problémů, pouze s malou zajížďkou, způsobenou špatně značenou objížďkou u Poděbrad.
    Celkem padlo asi tak 26l benzinu, což odpovídá u mého stroje přibližně 540km. Dobrá projížďka. Akce nebyla špatná, jenom to možná chtělo nějakej program i na neděli. Příští rok bych chtěl jet zas, snad to vyjde.

Pokud si po přečtení článku říkáš něco jako: No, dobrý, ale kurnik, nikde se tam nepíše, jak to tam vlastně vypadalo, kolik stálo pivo..., tak máš pravdu, nepíše. Pokud Tě tyto údaje zajímají, potom doporučuju Edovu stránku.

 


Pokud se k tobě dostal jen odkaz na článek, celou mou stránku najdeš tady.