Ukončovací jízda pražského Jawaklubu
20. října 2001
 
   Konečně jsem si na jízdě Jawaklubu nenabil hubu !!!! Už se pomalu začínalo stávat tradicí, že jsem si na jízdách pražského Jawaklubu rozbíjel jak ústa, tak motorku, ale tentokrát se tradici podařilo prolomit !!!! Ale začněme od začátku.
V sobotu 20.10. v šest ráno zazvonil budík, já jsem vypad z postele, podíval se z okna a málem jsem tam zapad zpátky. Venku totiž byla mlha jak u Rákosníčkova rybníčku - dala by se krájet. Nicméně, nejsem žádný béčko, že, tak jsem na sebe navlík co šlo a vyrazil do garáže. Motorku naštěstí kdosi celkem důkladně (asi já, ale už ani nevim kdy) připravil, takže jsem akorát namontoval novej přerušovač bliken (nevim proč, ale letos už třetí) a vyrazil ku Praze.
Docela zajímavá cesta. Po pár metrech jsem byl promáčenej jak kdyby pršelo a dopředu jsem viděl asi tak 10 metrů. Na pumpě na mě koukali jak na cvoka. Naštěstí se cestou začala mlha zvedat, takže když jsem po dálnici přijížděl do Prahy, nebylo po ní skoro ani památky.
Jedna věc mě docela zarazila. Čím vlhčí vzduch, tím by motorka měla jet líp, ale mě jela naopak hůř a ještě se přehřejvala. Netušim proč.
Na Náměstí Barikád jsem dojel asi tak v 8:45, po členech Jawaklubu první. Kolem deváté dorazil další jawař Marek a pak už se to začalo sjíždět. Vypustím tradiční seznam, kdo tam byl, už těch lidí znám nějak moc. Jen jedna zajímavost: Byl tam chlápek s tříkolkou s motorem ze stovky Škoďárny. Samozřejmě bez SPZ, což mu ale vůbec nevadilo. Vzhledem k tomu, že se zrovna chystám taky stavět trajka, tak to byl pro mě asi main point celý jízdy. A druhá zajímavost, čím dál tim víc a čím dál tím hezčích bab na vlastních motorkách. Nevim esli je to trend jenom týhle sezóny, nějak jsem letos hromadný akce vynechal, nicméně dobrý.
Vyráželo se v 10:00 směrem na Smíchov a Malou Chuchli, kde byla zastávka na seřazení. Samozřejmě se jelo dost rychle a prasácky, jak je zvykem a samozřejmě opět impozantní pohled na dav motorek od obzoru k obzoru a lidi mávající z chodníků, klasika. Z Malé Chuchle se jelo směrem na Dobříš, kde byl oběd a potom na blízké letiště, tam se jezdily sprinty a vůbec se tak nějak pokoušela štěstěna. Nejvíc zariskoval asi Bubrák, když půjčil mašinu Kokodýlovi a Lenka, když si sedla za něj. Já osobně jsem si uklidil motorku hezky dokouta a jenom jsem žasnul, že se v tom zmatenym chumlu šíleně rychle se pohybujících motorek nikomu nic nestalo. Naštěstí se po chvíli našel kdosi zodpovědný a začal na začátku runwaye organizovat starty po čtyřech.
Když jsme se dosita nakoukali na řvoucí velkoobjemové potvory na dráze, tak jsme nastartovali svoje dvoutaktíky (Já, Kokodýl+Lenka, Marek a Tomáš) a vyrazili jsme ku Praze. Koko byl zjevně z předchozí jízdy dost rozlítanej, takže  jsem si byl občas jistej, snažíc se držet krok, že tradice pádů na akcích Jawáče nebude porušena. No, zvlád jsem to, ale jen tak tak. Po setkání s Gustou (viz. Jawajízda 2001) u Paegas arény jsem pak Kokouše a spol. opustil a vyrazil směrem k domovu. Zajímavý je, že cestou zpátky už se ta potvora nějak probrala a jela zas jak dráha. Bez problémů jsem držel 100 až 105 cestovní rychlost na okreskách, zatímco ráno to nešlo přes kilo na dálnici, záhada.

Pokud se k tobě dostal jen odkaz na článek, celou mou stránku najdeš tady.