Zahajovací jízda pražského Jawaklubu 2001
21. a 22. dubna 2000
 
    Letošní "zahajovačka" byla výroční. Jawaklub totiž letos slaví 40 let činnosti. Z důvodu těchto kulatin se členové klubu rozhodli letos vyjímečně absolvovat jízdu na Jawkách. Takže, když se na Náměstí Barikád, v Praze na Žižkově, kam jsem dorazil mezi prvními, začaly sjíždět stroje, jednalo se většinou o týnecké dvoutaktní výdobytky socialistického průmyslu, což není na této akci zrovna častý úkaz.
    Vyjížděli jsme pod zataženou oblohou, po projevu prezidenta klubu, asi v 10:30. Nebudu popisovat detailně trasu, koho to zajímá - itinerář. Jelo se klasicky, jako loni.tj. dost nebezpečně, v koloně se předjíždělo, prasilo atd. . Zajímavým momentem bylo jedno táhlé stoupání. Přesila Jawek dokázala vytvořit hustou modrou mlhu, která zůstávala na silnici a nechtěla se rozptýlit. Majitelé 4T motorů na to jenom zezadu nevěřícně zírali :) .
    Po obědě a chvíli sledování sprintů na letišti v Hořovicích jsme se rozhodli, že už toho máme dneska dost a vyrazili jsme (Já, Kokodýl (J350/639) a Honza (350/639)) směrem na Sázavu, na přepadovou návštěvu k nejmenované motorkářce K.P.(skoro 24). To bylo v asi tak 15:45 a tento moment byl důležitý hlavně tím, že začlo, ten den kupodivu poprvé, pršet. V důsledku toho, po asi 1 km jízdy, v jedné jednoduše vypadající zatáčce ještě v Hořovicích moje zadní kolo ztratilo kontakt s asfaltem a jeho opětné získání proměnilo mašinu ve splašenou kobylu, která mě úspěšně vyhodila ze sedla a následně se sama vyválela na asfaltu. Naštěstí to odneslo jenom zrcátko, padáky, lak na kufrech a moje sebedůvěra. Kůže, kanady a kvalitní padací rámy se opět osvědčily, takže jsem Babču hned zas zved, sebral ulomené zrcátko a moch jet dál.
    Cestou nás chytlo ještě pár deštíků. Během jedné takové přeháňky jsme potkali Martina T. (J350 - Café Racer), Marka (J350/640) a spol. Marek měl problém s eletrikou, takže mu Kokouš věnoval pár Ws ze svojí baterky na nastartování. Já jsem mezitím, díky ochotným vesničanům, našel pumpu a doplnil nádrž. Zbývalo v ní tak na 0,5km jízdy. Potvora žíznivá...
    Ke Kláře jsme dojeli asi v šest, usušili jsme se, vyjedli jí zásoby, vypili pár litrů horkýho čaje a Koko s Honzou ještě večer ve 20:00 vyrazili ku Praze. Já už jsem si na cestu do Lovosic netrouf.
    Ráno byl pohled z okna vskutku povzbudivý. Na teploměru 2 stp. C a padal déšť se sněhěm. Nicméně nezbejvalo, než se rozloučit s hostitelkou (a její smečkou :) ), sednout na mašinu a vyrazit dom. Naštěstí sněžit a pršet přestalo hned asi 10 minut po odjezdu, takže jsem po asi 2,5h opatrné jízdy (nějak se mi nechtělo položit to znova, mimoto : "Toliko pro hovado kvaltování vhodné jest - J.A.Komenský" :) ) dorazil celkem v pohodě dom. No, v pohodě, docela slušně zmrzlej, hlavně prsty na rukou. Na tachometru přibylo 420 km.
    Takže abych to shrnul. Tradiční akce, tradičně nebezpečná jízda v koloně, tradičně celkem dobře volená trasa, tradiční vysekávka :), ale netradiční počasí, touhle dobou by mělo bejt o asi tak 18 stp. C víc.
    Special thanks for K.P., díky za nocleh a suchou garáž pro mašinu.

Pokud se k tobě dostal jen odkaz na článek, celou mou stránku najdeš tady.