24.6. v pátek, v den odjezdu, jsem si v práci vyjednal dřívější odchod. V autě jsem měl připravené věci, dojel jsem do Lovosic do garáže, času spoustu, začal jsem balit podle pečlivě připraveného seznamu a při položce "zelená karta" mne polilo horko, karta není. Zřejmě jsem ji omylem vyhodil. Tak vybrat kamna (tzn. koš na tříděný odpad spalitelný), nic. S pomocí mamky na telefonu hledající na netu jsem nakonec našel pobočku pojišťovny v Litoměřicích, měli otevřeno a udělali mi duplikát. Nicméně poněkud mě to rozhodilo, takže jsem pak pečlivě kontroloval motorku a řešil kraviny. Něco cvaká v tlumičích, rozebrat, složit. Řetěz je špatně napnutej, seštelovat. To není ono, znova .... Ve finále jsem se musel silou vůle donutit k odjezdu s hodinovym skluzem. Nic moc začátek, ale naštěstí zůstalo jen u toho začátku.
Na sraz jawamanie "Modrý dým nad Krucemburkem" jsem dojel ještě za světla. Jako vždy mne zdravilo spoustu lidí a jako vždy jsem si u každého druhého nebyl schopnej vybavit jméno. A lepší to už nebude :/ V "Krucíku" jsme měli sraz s Deadmanem (Ural se side), Aničkou (Dněpr) a Hladem (J350/639). V této sestavě (+ já na mojí staré dobré Panelce 350) jsme se v sobotu se zastávkou na Matyho soutěži Motogymkhana přesunuli k Martymu do Podlesí u Kuřimi. Odtamtud jsme měli v neděli vyrazit v plné sestavě, kromě Romixxe na Kawě Z500, ten se měl připojit na Slovensku. Nakonec to vyšlo podle plánu, ale bylo to o fous. Přeštičáci poněkud přecenili stav svejch strojů, takže se k Martymu proopravovali jen ovoce a zelenina (tzn. Fík na Kejvačce 250, Banán na Panelce 250 a Květák na půjčené Banánově J350/640), Franta a Veverka volali z tábora že Veverkova zelenomodrá Kejvačkopanelka má závadu na převodovce a že se vracejí do Přeštic měnit motor. To by znamenalo zůstat u Martyho i v neděli, na což se zejména Marty docela těšil. Ti dva ho ale zklamali, přijeli o půlnoci s tím že to tak nějak nouzově opravili a snad to vydrží.
V neděli 26.6. jsme na druhý pokus odjeli z Podlesí (První zhatila závada dobíjení na Květákovo stroji) a postupně se proopravovali Slovenskem ke Zvolenu, kde na nás v kempu Koliba čekal Romixx. Během dne se opravovalo (přesněji řečeno Přeštický Burt Munro Franta opravoval) ještě Banánovo dobíjení a Květákovi předstih (zanedbané mazání vačky).
V pondělí jsme chtěli přejet na jeden zátah Maďarsko, což se nám bohužel nepovedlo. Banánovi se roztrhla duše v zadním kole (aby ne, když do pláště 3,50 dal duši 3 až 3,25). Výměna, která probíhala na krajnici dost rušné silnice - nic moc zážitek, nás neplánovaně zdržela, takže jsme museli přespat ještě v Maďarsku, asi 40 km před Bekescsabou. Fíkova Kejvačka celej den bavila široké okolí hlasitou střelbou z vejfuku při každém startování, zřejmě předstih.
V úterý 28.6. jsem po obědě zjistil, že zatímco jsme se krmili mi nějak divně zmodral kryt karburátoru. Bližším ohledáním byla nalezena modrá kapka zespoda na lemu nádrže (do benzínu leju modrej Mogul TSF) a diagnostikována dirka v nádrži. Proto jsem v Aradu v OBI, kde si Květák a Hlade kupovali nemoky, koupil tzv. tekutý kov s tím že asi povolil svar, že to zalepim. Večer jsem nádrž sundal a nejradši bych si dal pár facek. Cívky zapalování, které sice nepotřebuju jelikož mám VAPE ale vezl jsem je jako zálohu, jsem přimontoval moc dlouhym šroubem, který vyťukal dirku do plechu nádrže. Cívky šly do kufru a nádrž jsem zalepil.
Další "jawení" bylo Martyho kontrola hlav na jeho J350 Californian s podezřením na narážení pístu do hlavy. Naštěstí ten zvuk dělala jen špatně dotažená hlava.
Ve středu byl podniknut pokus dojet do Banátu, který byl úplně původně plánován na pondělí. Bohužel to nějak nevyšlo. Zato jsme si ale užili skvělej off-road. Silnice zhruba třetí třídy (tzn. u nás polňačka) nám tak nějak občas mizela v lese, pár lidí si ustlalo ..., ale ty panorámata :) Dopoledne se řešilo Květákovo opět nefungující dobíjení, úspěšně. Horší to bylo s Martyho dynamem, které navečer začalo stávkovat a nějak se nepodařilo to opravit. Bylo rozhodnuto dojet do nejbližšího města (Resita), natankovat a nakoupit a najít plac na spaní. Nějak se to všechno protáhlo, takže večer se dovolená poprvé změnila v boj o přežití, když jsme hledali nocleh potmě a v dešti, Marty bez světel, a stany stavěli v bouřce. Někteří využili bouřku k osprchování, někteří, jako např. já, prostě zalezli v nemoku pod plachtu vedle motorky a počkali až to přejde. Místo našel Deadman na tu bídu docela pěkný, ve zplanělym sadu, takže bylo i o co opřít motorky. Bohužel horší to bylo s příjezdovou cestou. Bez pomoci jsem tam vyjel asi jen já díky tomu že jsem nevěděl do čeho jdu a poslal jsem to tam pod plynem a Deadman protože má tank a ne motorku. Nejhůř dopad Franta, kterej se 3x vyválel a ulomil zrcátko.
Ve čtvrtek ráno Franta Martymu vyměnil rotor dynama, původní se vyhřál z vylítal z něj cín.Při ranním sjezdu na silnici jsem si ucpal oba blatníky jílem. Rozhejbal jsem to, ale za jízdy jsem pořád slyšel škrtání a nějakej šutřík mi do přední gumy vyryl další drážku do vzorku. Takže nezbylo než vyndat obě kola a blatníky vyčistit. Přední budu muset předělat, posunout ho aspoň o cenťák vejš, tohle jsem trošku nedomyslel když jsem ho vyráběl. Čištění předního blatníku nepřežilo čidlo tachometru.
Odpoledne jsme konečně dojeli do Banátu do vesnice Svatá Helena, kde jsme si od pana Aloise Švejdy pronajali celou chalupu, která byla obratem pokřtěna jako Jawabarák. Kdo neví o co jde - v Rumunském Banátu existuje v několika vesnicích slovensko-česká komunita udržující dosud jazyk a některé národní zvyky. Jsou to lidé mající rumuské občanství, ale národností Češi a Slováci. Pan Švejda si za dvoudení pronájem chalupy řekl "co mi dáte" a ještě nám ráno donesl pytel vajec a dvě PETky vína - ještě jednou děkujem, třeba si to tu přečte. V Jawabaráku se okamžitě zatopilo pod kotlem a večer jsme se všichni vystřídali ve sprše. Kdo se zrovna nesprchoval ten seděl a žasnul v místní hospodě/koloniálu. Něco takového se u nás nevidí. Krám kde se dalo koupit prostě všechno co člověk na vesnici potřebuje a ještě se tam točí pivo. Majitel mluvil také česky. Skoro každý si odtamtud něco přivezl. Já mám pogumovanej omyvatelnej ubrus, kterej v ČR bůh ví proč není k sehnání, a klasickej smaltovanej plecháček.
Ráno nás probudil déšť, takže jsme nikam nespěchali. Až po obědě padlo rozhodnutí vyrazit na vejlet. Po turistické značce KČT jsme šli na Kulhavou skálu. Turistické cesty, ač značené KČT, ale nejsou stejné jako u nás. Nejdřív jsme šli v dešti bahnem rozježděné polní cesty, pak střídavě vysokou travou nepokosených luk a nebo ještě vyšší travou na mezích. Takže jsme byli za chvíli durch od deště a zablácení až za ušima. Část výpravy to postupně vzdala, ke konci nás došlo jen pár. Kulhavá skála je prostě skála v lese ve tvaru brány. Mnohem zajímavější byla krasová jeskyně do které jsme vlezli a důkladně se vymáchali. Za ten zážitek to ale stálo.
Večer jsme věnovali menší údržbě motorek a pak opět následovala návštěva hospody.
V sobotu 2.7. ráno nás opustili Fík a Romixx, jeli domů. My ostatní jsme se pokusili přejet na jeden zátah Srbsko, což jako obvykle nevyšlo, spali jsme kus od bosenských hranic. Večer jsem zjistil, že mi zas teče nádrž, takže jsem odškrabal původní záplatu a zalepil to znova. Bohužel se ráno ukázalo že problém je pro změnu o kousek vedle, třetí lepení.
Do Bosny jsme přejeli přes Banja Bašta a hned od začátku jsme si užívali parádní zatáčky v horách. Všichni až na Květáka, ten jezdí radši rovně. V prvním městě jsme si dali oběd v restauraci. Bohužel jsme trefili poněkud dražší podnik, takže se nám trochu protáhly ksichty. Další cesta kolem řeky v horách, místy tunelama, ale pokažený první dojem rychle napravila. Večer jsme si ustlali u BTSky na kopci s tím že to je nová stavba a tak by tam nemusely bejt miny.
Důležitej poznatek z tohodle prvního dne v BiH - Nenajdete tam směnárny. Platí se tzv. konvertibilníma markama a ty získáte tak že v krámě
zaplatíte papírovejma eurama a zpět dostanete v KM.
V pondělí jsme projeli Sarajevo a pokračovali horama na jih. Bosna a Hercegovina jsou dle mého dojmu asi jen hory a řeky v kaňonech. Nádhera.
Do nejjižnějšího bodu cesty - Mostaru jsme dorazili po poledni. Ujal se nás nějakej místní fotograf, vyfotil si nás a dovedl nás ke Starému mostu.
To je most který byl za války v roce 93 zbořen a pak následně znovu postaven z materiálu vytaženého z řeky Neretvy. Na dvě skupinky jsme si ho prohlédli,
přičemž skupinka hlídající motorky takto činila z baru, před kterým nám náš průvodce prozřetelně doporučil zaparkovat. Je to něco jako u nás Karlův most.
Spousta stánků s cetkama a lákadla pro turisty. Nakoupili jsme pohledy a pár drobností.
Nocleh se nám podařilo najít za městem na plácku s budovou s nápisem Motocamp. Vypadalo to tam trošku, no, řekněme punkově. Večer přijeli majitelé,
místní MC Neretva, ale v pohodě, nevadili jsme jim. Jen se divili kde jsme se tam vzali, že tam moc lidí nezavítá. Nás tam poslal náš průvodce fotograf,
což byl, jak se ukázalo, zřejmě otec jednoho z nich.
Další den, v uterý 5.7. už byl na programu návrat na sever, směr Banja Luka. Ráno nás probudil deštík, pak se vyčasilo, což vydrželo až do večera.
Večerní bouřka nás zastihla v hospodě a způsobila, že jsme tam pobyli trošku déle a lehce se přejedli.Ač jsme se na vápencovém mokrém asfaltu snažili jet opatrně, nebyli jsme opatrní dost. Banán si večer ustlal, zřejmě se k vodě a vápenci přidala ještě olejová skvrna a stoleté barumky. Odnesla to jen stupačka a nemok a Banán měl lehkej šok a trochu potlučené prsty na rukou. Po tom už se nám nechtělo jet dál, takže jsme zakotvili v blízkém kempu u řeky za 2.5 euro na osobu a noc. Deadman ještě odvážně a obětavě vyrazil s Frantou v sajdě a pár prázdnejma PETkama zpět přes "Banana kurve" do hospody pro pivo.
Další den jsme přes Banja Luku Bosnu a Hercegovinu opustili, takže nastal čas na dojmy z této krásné země. BiH je na rozdíl od např. Rumunska pro našince pořád tak trochu exotika, ačkoliv je vzdálená jen pár stovek kilometrů. Svou roli hraje občanská válka, jejíž důsledky sice nejsou patrné na první pohled, na ten druhý je ale už nelze přehlédnout. A pak je to taky nedostatek "klasických" turistických cílů, což způsobuje že BiH navštěvují zatím víc cvoci jako jsme my, než zájezdy turistů. Co se týče následků války, dost často je vidět rozstřílené domy, jak z lehkých pěchotních zbraní, tak z těžších kusů železa. Horská turistika se v některých oblastech nedoporučuje, protože se je ještě nepodařilo úplně očistit od min. Kolem silnic ale na minová pole už nenarazíte.
Krajina kterou jsme projížděli byla nádherná. Vápencová pohoří, modré řeky, úzké kaňony, silničky klikatící se chvíli podél vody, pak zas kus přes hřebeny ... To se nedá popsat, to se musí vidět na vlastní oči.
Hodně zajímavej je jeden fenomém - islám. Člověk projíždí vesničkou která by klidně mohla být někde v jižních čechách, akorát místo věže kostela se tyčí
minaret mešity. Kostely tam jsou nicméně také a zdá se že s tím nejsou problémy. Zěnský choděj většinou bez šátků a nikdo nic nehrotí. Lidi jsou přátelští
a znají značku Jawa. Spostu z nich českou motorku mělo v mládí. Ohlas na muj stroj před supráčem v Mostaru: "Stára Jáwa i disk (ukazuje na přední kolo),
co to je?" :) Ještě že český policajti znaj Jawy hůř než bosenský důchodci.
Ve středu 6.7. jsme se pokusili dojet k Balatonu. Navečer, když jsme od něj byli cca 70km, Banán zastavil s tím že mu to nejede. Zprvu se zdálo být vše v pohodě, další závada na elektrice. Když se ale Franta pokusil otočit klikou a ozvalo se vrznutí a motorem nešlo dál točit, tak všichni poněkud zvážněli. Po rozebrání se zjistilo že je kousnuté dolní oko ojnice a tudíž Banán dojel. Jelikož tahat motorku se nesmí, museli jsme počkat na tmu. Pak byla Banánova Panelka připojena za Deadmanova Urala a padesátkou se jelo dál. Aby toho nebylo málo, tak jsme párkrát zakufrovali, takže když jsme s Hladem našli ve dvě v noci kousek místa na okraji kukuřičného pole, padli všichni okamžitě za vlast. Táhnout ten vrak až domů by nešlo, takže se hned po diagnostikování závady začaly žhavit dráty. Tímto děkuji za pomoc a ochotu Maspemu, Cerinovi a Kennymu. Nakonec Banán sehnal dobrovolníka doma v Přešticích, Venca a Eva vyrazili hned večer s Feldou na pomoc.
Nás zatím před osmou vytáhlo ze spacáků sluníčko. Sraz na benzínce kousek od Balatonu v nějakym nevyslovitelnym městě se trochu zkomplikoval tím že tam takové benzínky byly 4 a Penny, což byl další orientační bod, 3. Kolem poledne se podařilo nebožku naložit a Banán pokračoval s námi společně s Květákem na 640. Tím ale jeho maďarské útrapy neskončily. Odpoledne následovaly s cca půlhodinovým odstupem dva defekty. Banán při druhém zouvání kola vypadal už dost rezignovaně, ani nenadával. Jen Květák poznamenal že na tenhle styl cestování nemá nervy. Jelikož 640 měla Savy s nízkým hmotnostním indexem, pokračoval Květák radši z bezpečnostních důvodů v cestě u Deadmana v sajdě.
Hranice Slovenska jsme přejeli u Bratislavy a v lese u Malacek po koupeli v rybníce padli únavou na zem vedle motorek, někteří doslova. Jen Deadman s Hladem se opět obětovali a zajeli do nejbližšího supráče pro minerálky a pár piv.
V pátek 8.7. jsme dojeli k Martymu, kde Jawajízda oficiálně skončila. Ráno se odpojili Deadman s Aničkou, kteří jeli na dněpří a uralí sraz a Banán s Květákem. My jsme ještě zajeli navštívit Montyho (Montyjawa) a večer se pokusili posedět u ohně. To se moc nepodařilo, protože jsem všichni poměrně rychle odpadli. Já jsem pak v sobotu pokračoval do Doubice na chalupu a v neděli domů.
Najel jsem zhruba 3300km, nádherný zážitky, motorka vydržela, i když tentokrát to nebylo bez ztráty kytičky. Nedojel Banán (odvoz od Balatonu) a Fík (cestou domů mu umřela převodovka v Písku). Panelku už jsem chtěl poslat do důchodu, jezdit s ní jen na srazy a cestovat na XTZ. Ale po téhle akci jí dám do kupy a příště spolu pojedem zas. Na japonci by to nebylo ono.
Fotky od Aničky, 1. část a 2. část
Hladeho obrázky