Cestování na dvě doby
2.díl
David "Davy" Pleskot
www.volny.cz/david.pleskot


  V minulém dílu jsem psal o tom, jaké doklady s sebou na cesty, jak se chovat k celníkům, atp.. Tato kapitola by se měla zabývat tím nejdůležitějším - motorkou. Na cestách jste s motorkou na sobě absolutně závislí. Pokud se něco stane vám, motorka bude mít problém se dostat domů, pokud se něco stane motorce, má problém posádka. Takže je záhodno pečovat o "zdraví" svého stroje skoro víc jak o svoje.
  Motorky Jawa a ČZ obecně nemají pověst výrazně spolehlivých strojů, takže výběr Jawky, jakožto náčiní pro dálkové jízdy může vzbudit u laika údiv. Takovou pověst ale české dvoutakty nezískaly vlastní vinou. Důvod je ten, že jsou jakožto laciná přibližovadla poměrně dost rozšířená, přičemž se k nim přistupuje jako k běžnému spotřebnímu zboží. Potom se není co divit, že motorka, která majitele celoročně vozí denně do práce, parkuje venku a léta postrádá servis selže. Pokud se do Jawky, nebo Čízy vrazí aspoň polovina částky, která padne na údržbu běžného japonce, odvděčí se spolehlivostí prakticky absolutní.
  Cílem tohoto článku je pomoct s výběrem vhodného stroje a jeho příp. malou úpravou , poradit s přípravou na dlouhou cestu, s potřebným vybavením (nářadí, náhradní díly, bagáž) a s opravami běžných poruch, které vás můžou na cestě potkat.

Jak je to s tou spolehlivostí

  V úvodu jsem se zmínil o tom, že pověst sice laciných, ale nespolehlivých strojů si Jawky a Čízy nezaslouží. Toto tvrzení můžu podpořit vlastní zkušeností. Na Panelce z roku 1968 mám za tři roky najeto asi tak 25000 km, přičemž jezdím v průměru 3000km v kuse. Nutná údržba spočívá v podstatě v napínání řetězu. To je ale celkem běžné, jsou tu jiní "machři".

  V červnu 1938 vykonal pan H. Vízdal cestu po Slovensku na Jawě Robot, o čemž vyšel článek v zářiovém čísle časopisu Jawa. Ujel 1351km za 14 dní po cestách i necestách s průměrnou spotřebou 1,9l/100km a průměrnou rychlostí 35 km/h. V článku si Robota nemůže vynachválit.
  V prvním čísle prvního ročníku časopisu Motocykl se můžeme dočíst o cestě Jeana-Jacka Neuffera na motocyklu Ogar 350. V článku je popsána jízda po jižní Evropě, trvající tři týdny a to takovým způsobem, že by člověk po přečtení nejradši hned vyrazil po stopách autora. Pan Neuffer najel 4500km s průměrnou spotřebou 3,2l/100km. Cituji: "Ogar350 je velmi ovladatelný stroj, jednoduchý a má velmi malou spotřebu vzhledem k výkonu..... Jel jsem na krásném stroji a měl jsem velký požitek i ze samotné jízdy"
  V katalogu výstavy Závodní Motocykly, NTM 2001, je také několik zmínek o cestování. Manželé McDonaldovi z Nového Zélandu objeli svět na motocyklech ČZ125c, 1951. Cesta jim trvala tři roky, procestovali více než 40 zemí. Hned vedle těchto černých čezet s bíle napsanými jmény zemí stála Jawa-ČZ 125, 1957, jejíž majitel, pocházející z Filipín na ní taktéž objel velkou část světa. Po skomčení své cesty věnoval motorku i s výbavou muzeu ČZ Strakonice.
  21. prosince 2000 ukončil p. Jaroslav Šíma testování Jawy 250/593. Na motorce, která se bohužel během 3 roky trvajícího testu přestala vyrábět najel 150 000 km a navštívil 27 států. Nedojel za tu dobu jen jednou a to ještě ne vinou motorky. Vrátil se domů autem z hraničního přechodu, když mu při návratu ze zimního srazu Elefantentreffen 2000 nedovolila vrstva sněhu další jízdu a "okolí karburátoru se změnilo v ledovou kouli". V závěru článku v Supermotu 2/2001 pan Šíma píše: "Test skončil, ale Jawu 250 Tempo, u které jsem ani po 150.000 km nenašel hranici životnosti, neopouštím.".
  Z pera stejného autora pochází článek z časopisu Motocykl 3/95 o testu Jawy 350/640 na 25 000km. Tento test už nemá úplně pozitivní výsledek. Autor si stěžuje např. na nekvalitní lak, na korozi výfukové soustavy, nebo zasekávání karburátoru. Nicméně, projel třináct Evropských států, jezdil ve vedru u moře i ve sněhu v Alpách a dojel bez problémů.

  Pokud bych chtěl napsat pár slov o všech, kteří kdy podnikli delší cestu na české motorce, nemohl by tento článek být o ničem jiném a ani tak si nejsem jistý, že by se našel server, kam by se vešel. Věřím, že těchto několil odstavců bude pro inspiraci a prolomení nedůvěry stačit, kdo chce vědět víc, nechť zadá do jakéhokoliv internetového vyhledávače slovo Jawa a případně mototuristika a cestování. Budete se divit, kolik šílenců (v dobrém slova smyslu) brázdí svět na dvě doby.

Výběr stroje

  Základní kriterium výběru je zda koupit stroj nový, nebo jetý. To je námět častých polemik. Můj názor je takový, že pokud chcete jen jezdit, je vhodné koupit motorku z druhé ruky, která má za sebou jednu, nebo dvě sezóny. Pokud vám nevadí manuální práce a nemáte obě ruce levé, máte výběr mnohem širší. Nová dvoutaktní Jawa je bohužel při dnešní kvalitě výroby sázka do loterie. Čtyřtaktní motory jsou zpracovány o něco lépe.
  Pokud už nějakou Jawku, nebo ČZ máte, je to samozřejmě ta nejlepší :) Poku ne, podívejme se, co je v současné době k dispozici.   Samozřejmě, že toto není zdaleka vše, co je na trhu. Veteránista podotkne, že se dá cestovat třeba na Péráku, nebo na skůtru Čezeta, zvaném Prase, současnou nabídku Jawy jsem hodně zůžil atd.. Zaměřil jsem se hlavně na nejběžnější stroje, vyskytující se např. na každoroční akci zvané Jawajízda.

Úpravy

  O ideálním vzhledu stroje má každý svoje představy a to je dobře, jinak by ty motorky byly nudně stejné, jako auta. Nicméně, pokud člověk chce na motorce cestovat a není masochista, měl by na požadavcích na vzhled stroje lehce slevit a zamyslet se nad funkčností a pohodlím. Rozhodně nemám v úmyslu poskytnout návod na stavbu cestovní motorky na základě Jawy - ČZ. Nabízím jen pár tipů na dovybavení a vylepšení sériových strojů.

  Prostor na zavazadla - Existují nadšenci, cestující po světě na klasickém chopperu s báglem na zádech. Tento příklad ale není vhodný k následování. Bagáž by měla být upevněna k motorce a to nejlépe tak, aby nepřekážela a nemohla se uvolnit. Základní volba je mezi pevnými kufry a látkovými, nebo koženými brašnami, příp. kombinací obého. Kufry jsou obecně dražší (nebo pracnější), ale dají se zamknout, nemění tvar podle naložených věcí, bývají odolnější proti vodě, vejde se do nich víc (obsah se dá lépe stlačit) a věci v nich jsou pohodlněji přístupné. Levnější varianta jsou zmíněné látkové, nebo koženkové brašny. Jejich cena závisí na použitém materiálu, kvalitě výroby, výztuhách atp. Na trhu je k dispozici mnoho druhů, stačí navštívit motoshop a vybrat si. Kožené brašny jsou poměrně drahá záležitost. Co se týče poměru užitná hodnota/cena, jsou na tom oproti látkovým výrazně hůř. Výhodou brašen, oproti kufrům je to, že nevyžadují velké úpravy motorky. Většinou se prostě přichytí řemínky.
  Samostatnou kapitolou je tankruksak. Přichycuje se magnety, nebo řemeny na nádrž. Mívá na horní straně plastové průhledné pouzdro na mapu. Vozí se v něm takové věci, jako je fotoaparát, doklady, svačina atp. Bývá vybaven uchem, nebo popruhy, takže se dá nosit jako příruční zavazadlo, pokud se člověk vzdaluje od motorky.
  Další, ryze českou, alternativou je vozík PAV. Bez problémů pojme bagáž pro dvoučlenou posádku na 14 dní. Tažné zařízení ke starším strojům není problém koupit, k novějším ho zvládne vyrobit každý zámečník. Menší problém je zhoršení jízních vlastností motorky a zvýšení spotřeby. Obecně čím lehčí motorka, tím víc s ní PAV "mává". Výrazně proti tomuto jevu pomáhá eliminace vůlí v tažném kloubu. Při jízdě s PAVem je také nutno počítat se snížením cestovní i max. rychlosti.
  Sedlo - Čím pohodlnější, tím samozřejmě lépe. Mě se osvědčila úprava spočívající v uříznutí části poměrně tvrdé původní vycpávky a jejím nahražení měkčím molitanem. Spolujezdec ocení kvalitní opěrku zad.
  Řidítka - Nízká sportovní řidítka nejsou vhodná, zrovnatak jako "opičí" řidítka klasických chopperů, nebo široká rovná z "drsných" cruiserů. Dle mého názoru jsou nejvhodnější na většinu strojů z předchozí kapitoly řidítka z J350/639 chopper, či jiná, tvarově podobná. Samozřejmě, pokud vám stávající vyhovují, nic neměňte. Pěnové rukojeti sníží únavu z vibrací a vaše klouby na rukou vám poděkují za kryty, např. z J350/640 Tramp.
  Stupačky - S původními stupačkami se toho moc dělat nedá. Snad jen srovnat, pokud jsou ohnuté a pokud jsou sklopné, měly by se z vodorovné polohy sklápět šikmo nahoru a dozadu. Rozhodně ne dolů, což je časté u ojetých strojů. Pokud to koncepce motorky dovolí, je dobré namontovat předstupačky, buďto klasické, nebo sklápěcí na padacím rámu. Možnost změny polohy nohou člověk ocení obzvlášť během dlouhých nepřerušovaných jízd, např. po dálnici.
  Padací rám - Rámy z produkce Jawa a.s. nemůžu doporučit. Jsou vyráběny z tenkostěných trubek, při "položení" ve vyšší rychlosti se deformují a hrozí přimáčknutí nohy k motoru. Poslední dobou se začínají v motoshopech objevovat poměrně masivní rámy z Turecka, určené pro starší Jawy. Po meší úpravě by se daly použít skoro na jakýkoliv stroj. Já mám na své Panelce rám domácí výroby z tlustostěných trubek. Zachránil mi zdraví a motorku tolikrát, že bych se bál bez něj vyjet z garáže. Pozor ale na možnost deformace rámu motorky. Čím masivnější padací rám, tím je toto riziko větší.
  Zapalování - To je nemoc skoro všech strojů uvedených v předchozí kapitole. Kladívkové zapalování je při dostatečné péči sice spolehlivé, ale vyžaduje častou údržbu (přibližně každých 1000 km). Prakticky všechny stroje Jawa a ČZ je možno vybavit bezkontaktním zapalováním. Při jeho výběru je dobré zjistit si zkušenosti ostatních s daným typem, kvalita je totiž různá. Mám dobrou zkušenost s kitem VAPE pro 6V sítě. Kvalitní je také zapalování Ducatti, montované do novějších modelů J350/640. Naopak, vyloženě negativní zkušenost mám se zapalováním LUPE. Sada VAPE, montovaná jako náhrada kladívek pro 12V sítě také nemá nejlepší pověst. Obecně je nejspolehlivější a nejméně náročné na údržbu bezkontaktní zapalování úplně oddělené od palubní sítě.
  Zdroj el. energie - Dynamo 45W, montované do starších modelů nevyhovuje dnešním nárokům (celodenní svícení). Dá se nahradit např. dynamem 75W z J350/634. Lepší je ale náhrada alternátorem. Opět se nabízí produkce firmy VAPE.
  Tachometr - Cyklocomputer umístěný na řidítkách nabízí např. denní počítadlo kilometrů, výpočet průměrné rychlosti, záznam maximální rychlosti, hodiny, stopky...atd. .
  Zástěrky - Zástěrka na předním kole ochrání motor od nečistot a přední část rámu od ztráty laku. Dle mých zkušeností stačí týden na Slovinský godzných cestách, aby se rám "opískoval" až na kov. Zástěrku na zadním kole ocení ostatní. Není nic horšího, než jet v dešti za motorkou, která nemá skoro ani blatník, natož zástěrku.
  Konektor na palubní síť - oceníte při nutnosti startovat pomocí vnějšího zdroje, ať už jako poskytovatel, nebo příjemce energie. Dál se dá využít pro připojení lampičky, nabíječky na mobil, vysílačky atd. .

  Tímto stylem bych mohl pokračovat poměrně dlouho. Nezmínil jsem např. vyhřívané rukojeti, oilmaster, kryty řetězu, kapotáže atd. . Přestavba motorky, obzvlášť českých strojů typu DoDo (Dodělej Doma), na cestovní je věc dlouhodobá. Když se člověk vrátí z cesty, měl by si uvědomit, co mu na motorce chybělo, nebo vadilo a tu část upravit, nebo doplnit. Takže berte tuhle kapitolu jenom jako takový počáteční impulz.

pokračování příště

Pokud mi chcete sdělit nějakou připomínku, učiňte tak zde (označte že se jedná o tento článek).

Pokud se k tobě dostal jen odkaz na článek, celou mou stránku najdeš tady.