Cestování na dvě doby 7

Cestování na dvě doby
7.díl
David "Davy" Pleskot
www.volny.cz/david.pleskot

Pokračování minulého dílu.

Jízda
Určitě není nutné poučovat někoho, kdo se rozhodl cestovat na motorce, jak se motorka řídí. "Turistické" ježdění má ale oproti "objíždění baráku" několik odlišností.
První a nejdůležitější věc je ta, že musíte počítat s nákladem. Motorka se chová poněkud jinak - hůř brzdí, nechce se jí do zatáček, pomaleji akceleruje, díky zatížené zádi má tendenci se stavět na zadní kolo atp.. Než si na to zvyknete je potřeba jet opatrněji. Nic nenaštve víc, než bouračka hned na začátku dovolené.
Nutnost opatrné jízdy při delší cestě ale neplatí jen na začátku. I když si už zvyknete na jiné chování motorky, pořád je nutno zachovávat jistou zvýšenou dávku opatrnosti. Motorka hnaná na okraj jejích možností má mnohem vyšší poruchovost, než když ji člověk "šetří", tzn. řadí opatrně, dostatečně často, příp. s meziplynem, nejezdí "na plnej kotel" atp.. Další důvod je ten, že bouračka, která v okolí domova znamená odtahovku a pár hodin práce může na cestě znamenat až ztrátu motorky, protože odtah by byl neúměrně drahý a na opravu na místě nejsou díly, nebo vybavení. A do třetice: Pobyt v nemocnici v cizině, obzvlášť když se nedokážete domluvit, není ideální způsob trávení dovolené.
Délku denních úseků je potřeba alespoň přibližně rozvrhnout tak, aby se vám nestalo, že budete muset dohánět čas. Na Jawce, nebo Číze se sice dá ujet až 1000 km za den, ale po takovém výkonu budete zaručeně druhý den úplně nepoužitelní. Při pěkném počasí po slušných silnicích dokáže "trénovaný" jezdec v pohodě ujet 500 až 700 km, na druhou stranu, pokud se počasí pokazí může se stát, že po ujetí sotva poloviny plánované vzdálenosti toho budete mít "plný kecky". V žádném případě není vhodné jet za každou cenu dál, zvyšuje se totiž riziko chyb, které mají, jak všichni víme, na motorce vždy mnohem vážnější následky jak v autě. Někdy to ale jinak nejde a je nutno jet dál. Potom dělejte časté zastávky, měňte tempo jízdy, bavte se spolujezdcem, nebo klidně sami se sebou, zpívejte si, občas otevřete plexi přilby, prostě dělejte vše pro to, aby jste nezačali řídit podvědomě a bezmyšlenkovitě, protože pak se zaručeně brzo dostaví mikrospánek a v lepším případě výlet do škarpy, v horším do protisměru.
Počasí, jak už jsem zmínil je jeden v velice důležitých faktorů, ovlivňující vzdálenost, jakou je možno ujet. Vždy je proto potřeba pečlivě rozvážit co si za dané situace můžete dovolit. Při mrznoucím dešti, nebo vrstvě uježděného sněhu na silnici nedojedete bez sajdy vůbec nikam a s ní budete mít velké problémy. Velice zrádná je mlha. Při ní se totiž zdá, že jediný problém je snížená rychlost, ale velice brzo se projeví jiný, mnohem horší problém a to sice voda. Při jízdě v mlze bez nemoku budete za chvíli úplně promočení, ačkoliv neprší. Kombinace mlhy s deštěm, nebo sněžením znamená také velký problém. Pokud se do toho začne ještě stmívat, nedá se hlavně kvůli světlům protijedoucích aut jet dál. Samotného deště se prakticky není nutno bát, jen je potřeba s naloženou motorkou obzvlášť dbát pravidla, že po začátku deště to asi tak 20 minut hodně klouže, než se smyje ze silnice prach. Rovněž tak není nebezpečné sněžení, pokud se jedná jen o přeháňky a vítr stíhá sníh "zamést" ze silnice, nebo stíhá odtávat. Velice nepříjemný a nebezpečný je boční vítr. Naložená motorka má totiž mnohem vyšší plochu, do které se může opřít.
Při jízdě ve větší skupině je poměrně důležitá organizace. Možností je v podstatě mnoho mezi dvěma extrémy. Prvním extrémem je jízda po vzoru SCRC, kdy první jezdec pokynem ruky řídí dokonce i přejíždění z pruhu do pruhu. Druhý extrém je stanovení cílového bodu a jízda na vlastní pěst. Vždy záleží na zkušenostech jezdců a spolehlivosti strojů, nakolik organizovanou jízdu je nutno volit. Dalším hlediskem je také ochota jednotlivců k jízdě v bandě. Patrně nejlepším kompromisem je jízda v koloně, kterou vede někdo se smyslem pro orientaci a uzavírá někdo s dostatečně silnou motorkou, aby v případě potřeby dokázal dohnat čelo kolony. Každý člen je pak povinen hlídat v zrcátkách motorku za sebou a jet vždy tak, aby jí viděl. V případě nějakého problému se pak celá skupina postupně zastaví a sleze do skupinek, které případně vyšlou posla zjistit situaci. Pokud se někdo náhodou ztratí, postupuje se tak, že zůstává stát na místě, nebo se pomalu vrací na nejbližší křižovatku a zbytek skupiny ho hledá. Zastávky na chcaní, oblečení nemoků atp. se řeší nejlépe individuelně a to tak, že člověk předjede čelo kolony a když ta potom projíždí kolem něj, tak se zas připojí. Při hledání tábořiště skupina vysílá jednotlivce s vhodnými stroji na průzkum slibných míst. Druhou možností je vyslání skupiny dobrovolníků do cílové oblasti napřed na průzkum. Ti pak po nalezení vhodného místa zbytek skupiny informují mobilem, nebo nějakou značkou u silnice, případně vyšlou posla.
I při jízdě v koloně je vhodné, aby každý jednotlivec věděl kam se jede a sledoval alespoň přibližně kde je. Při průjezdu městy potom nedochází ke zdržením, když se část skupiny zastaví na světlech a pak neví kam dál a ostatní zmizeli za rohem protože nemohli zastavit na zákazu zastavení.
Při plánování skupinové akce je dobré vždy vyhlásit jaké jsou minimální požadavky na stroj (cestovní rychlost, technický stav). Majitelé výrazně silnějších strojů potom musí sami zvážit, zda zvládnou jet pomalu se skupinou a naopak pomalejší se musí zamyslet zda jejich stroj vydrží trvalé přetěžování.

Závěr
Téma, které jsem pro tuto sérii článků zvolil je v podstatě nevyčerpatelné. To samé se ale nedá říct o mě. Mimo jiné už bohužel nemám čas na takovéto sepisování chytrostí. Jelikož jsem nepřišel na žádné vhodné zakončení, tak jsem vymyslel, že prostě pod poslední větu napíšu Závěr a bude to :) Pokud by se někdo chtěl chopit štafety, má slovo.
Začínal jsem několika příklady lidí, kteří cestovali na českých motorkách a ve stejném stylu i skončím. Tentokrát to bude příhoda, kterou mi vyprávěl můj děda. Jednou jel s babičkou a s kamarádem a jeho ženou na dovolenou. Děda měl Ogara, ten jeho kamarád něco staršího s válcem na přírubu. Bagáž se tenkrát vozila tak, že jezdec měl batoh na břiše a spolujezdkyně na zádech. Ten druhý pár měl prý obzvlášť velké batohy. Kdesi u Jihlavy, prý tam tenkrát byla jedna dost ošklivá a známá zatáčka, s tou starší motorkou lehli - uražený válec. Babička s dědou se už pomalu začali loučit s plány na dovolenou, ale ti dva jen zahrabali v batohu a vytáhli náhradní válec. Namontovali ho a jelo se dál. Z toho plyne, že na cestě se dá opravit prostě všechno, pokud se člověk dostatečně připraví :)
Zmínil jsem se o mém dědovi. Jedna moje příhoda: Měl jsem někam jet na Mustangovi a honem jsem ještě plnil zadní tlumiče. Při rozebírání se mi podařilo přervat pístnici. "Dědo pomoc ...." Za hodinu jsem to měl opravený. Tenkrát mi řekl: "Člověče, co ty bys dělal, kdyby tady nebyla ta moje dílna". Jednoduchá odpověď, nebejt dědy, jeho zlatejch českejch rukou a jeho dílny, neměl bych nejspíš žádnou motorku. Nedostal jsem se k tomu, abych mu poděkoval za to, co mě naučil. Kdybych to udělal, asi by řek, tak jako vždycky: "já mu to vyřídim". Nevím proč to říkal, asi proto, že jsem nikdy neřek "děkuju Ti", vždy jen "děkuju". Už se to ani nedozvím, nedávno opustil tenhle svět. Nebýt dědy, tak bych asi neměl motorku a tím pádem bych ani nenapsal tento článek. Proto ho zakončuju vzpomínkou na něj, vzpomínkou, která nikdy nevybledne.

Pokud mi chcete sdělit nějakou připomínku, učiňte tak zde (označte že se jedná o tento článek).

Pokud se k tobě dostal jen odkaz na článek, celou mou stránku najdeš tady.